Krátká zpráva z Islandu

Na úvod konstatuji-nejsem pyroman.  Celý  život jsem chtěl fotit aktivní vulkán a vidět tu neuvěřitelnou sílu přírody, kdy žhavé magma vystupuje z matičky země a volně stéká po úbočí nějaké hory. Zcestoval jsem  několik  kontinentů a kde nic tu nic. Jezdil jsem za sopkami do střední Ameriky  na Etnu na Liparské ostrovy. Stále nic nic.  Jen takové nepatrné pšouky, dýmy či maximálně vyhaslé kaldery naplněné nevábně páchnoucí  vodou,  žlutě zabarvenou sirnými prameny. Až náhle 19.3.2021 proběhla sdělovacími prostředky zpráva, že na Islandu se probudila k životu nová sopka Fagradallsfjall. Zprvu jsem si říkal, to bude jako 14.dubna 2010,  kdy tam  BOUCHLA   sopka Eyjafjallajökull. Protože se tehdy  jednalo o mohutný výbuch, který omezil leteckou přepravu nad celou Evropou, tušil jsem, že  toto bude něco podobného a dostat se tam a fotit bude patrně zcela nemožné. Navíc- Island turisticky a fotograficky profláklá destinace.  
Opak se ukázal pravdou.  Pomalu zvolna docházelo k menším opakovaným erupcím, které postupně zaplňovaly v blízké okolí   údolí  Natthanni.  Začal jsem bedlivě sledovat veškeré zprávy  a dění na Islandu. Dostával jsem se k bližším a bližším informacím. To už má touha stoupala tak, že jsem začal intenzivně pátrat,  jak se  tam dostat. Bohužel vše z počátku překazila současná pandemická situace a lety na Island byly velice omezené. Jen za přísných epidemiologických omezení. Zkoušel jsem mnohé,  ale vše bez úspěchu.  Jet tam s běžnou cestovkou  mne nelákalo.  Ta  fotografovi neumožní dostat se do inkriminovaných míst.  Až když jsem rozhodil sítě po všech známých fotografech svitla mi naděj.
Je 7.7.2021 a už sedím v letadle s partou stejných  nadšenců a bláznů  směr Island.  Máme před sebou týden intenzivního  fotografování,  spojeného s několika pokusy dostat se k činnému vulkánu a prosit  TOHO NAHOŘE (já ateista), aby to nechal bouchnout  a mohl jsem vidět ten zázrak přírody.  Po neúspěšném prvním pokusu, kdy jsme v poměrně husté mlze bloudili po přilehlém hřebeni podél hasnoucího lávového pole, jsme kdesi v náznacích viděli pouze obrys hory bez známky činnosti. I mě pohasínala naděj, že se bude něco dít. Až poslední den před odletem zpět jsme udělali pokus číslo 2. Ten se odehrál  za poměrně dramatických povětrnostních podmínek. Vodorovný déšť a nárazový vítr, který nás ztrhával z hřebene, nás provázel od okamžiku vystoupení z auta. Po několika kilometrech střídavého stoupání a klesání jsme se dostali do bezprostřední blízkosti vulkánu Fagradallsfjall.  Ve vzdálenosti asi 700m nám cestu zatarasilo lávové pole, sice pohasínající a tmavnoucí, ale neumožňující další postup. Asi skutečně  TEN NAHOŘE  vyslyšel moje celoživotní přání vidět a fotit  činný vulkán. Vítr se najednou uklidnil. Já slyšel temné dunění kdesi z hlouby země a náhle se před námi objevilo to nevšední divadlo. Z boční kráteru začalo vytékat žhavé magma a valit se po úbočí hory.  V tu chvíli jsem myslel, že strhnu závěrku svého fotáku, jak intenzivně jsem mačkal spoušť. Po chvíli se ozvalo další dunění a na šedivé zamračené obloze se objevila rudá barva a bublající láva se v plné síle dostávala z hlubin země nahoru. Umožnila mi spatřit to neopakovatelné divadlo. Vše trvalo několik krátkých okamžiků, které se nesmazatelně zapsaly,  nejen do mého mozku, ale i na  paměťové karty mého fotoaparátu.  Splněný sen. To, že mě čekala několikakilometrová cesta zpět k autu, za opět  mohutného větru ,  jehož síla se blížila hranici orkánu, mě už nechávalo celkem klidným. MÁM TO. Snad už  jsou další slova zbytečná.  Podívejte se na pár zázraků  přírody,  nejen z vulkánu, ale i ostatních krás, kterými je Island pověstný.